…Tai-Chi Chuan

Tento starý čínský systém meditace v pohybu nepomáhá pouze zbavit se zdravotních potíží vyvolaných současným způsobem života, ale pomáhá navíc získat zpět ztracený pocit celistvosti, ztracený pocit sounáležitosti s vesmírem, který nás obklopuje.

 Teprve v jednotě těla a mysli se znovu objeví ztracená harmonie a pohyb člověka se přestane lišit od proudění řeky,
růstu stromů a letu ptáků na obloze.

“10 bodů Yang Cheng Fu”

yangchengfuportret

1. Drž hlavu a šíji přirozeně vzpřímenou a mysl soustřeď na vrcholku hlavy.

Tehdy bude energie hromadící se na vrcholku hlavy lehká a citlivá. Termín “energie na vrcholku hlavy” znamená, že musíme hlavu držet vodorovně tak, aby se duch (schen) mohl vznést do jejího vrcholu. Abychom toho dosáhli, nepoužíváme sílu. Pokud užíváme síly, krk je tuhý a napjatý a krev a čchi nemohou volně plynout. Měli bychom cítit přirozenou lehkost a citlivost. Pokud na vrcholku hlavy není tato lehká a citlivá energie, nemůže se duch vznést.

2. Nech klesnout hrudník, vznes a zakulať záda.

 Klesnutí hrudníku znamená, že je uvolněný a může se lehce usadit uvnitř. To umožňuje nasměrování čchi do tan-tienu. Měli bychom se vyvarovat napínání a roztahování hrudníku, protože čchi v něm potom zůstává zablokovaná a tím se těžiště přesouvá nahoru. To znemožňuje zakořenění a způsobuje nedostatek stability a “plavání na chodidlech”. Zdvižení zad znamená, že čchi se shromáždí v zádech. Pokud cvičenec nechá klesnout hrudník, záda se přirozeným způsobem lehce vyhrbí a zaoblí. To v nich vyvolá ohromnou vnitřní sílu, pomocí jíž je možno porazit každého protivníka.

3. Uvolni pas

 Pas řídí pohyb celého těla. Pokud uvolníme pas, přilehnou chodidla dobře k podložce, vznikne v nich zakořeňující síla a náš postoj bude stabilní. Všechny změny plnosti a prázdnoty vznikají z obratu v pasu a proto se říká, že je  pas životně nejdůležitější částí těla. Pokud cítíme nedostatek síly, musíme hledat příčinu v napětích v pase.

4. Rozlišuj prázdnotu a plnost.

 Toto je hlavní princip tai-chi chuan. Pokud rozlišujeme prázdnotu a plnost, budou změny v našich pohybech probíhat lehce, obratně a bez námahy. Pokud tuto zásadu nerealizujeme, budou naše pohyby tvrdé, napjaté a těžké. Naše pozice budou nestabilní a kdokoli nás lehce zbaví rovnováhy.

5. Spusť ramena a lokty.

 Klesnutí ramen znamená, že jsou uvolněná a lehce poklesají. Pokud je neuvolníme a zvedneme, čchi v nich zůstane zablokovaná a náš pohyb zbavíme vnitřní síly. Spuštění loktů dolů znamená, že jsou uvolněné a lehce nasměrované k zemi. Jestliže lokty zvedneme, pak nemůžeme uvolnit ani ramena. Nemůžeme odstrčit protivníka a děláme tak chybu “přerušení energie” tak, jak je tomu ve vnějších stylech.

6. Užívej mysl a ne sílu.

 Tuto zásadu zdůrazňují klasické texty tai-chi chuan. Znamená to, že musíme výlučně spoléhat na koncentraci mysli a ne na fyzickou sílu. Při cvičeni tai-chi by mělo býc celé tělo uvolněné. Pokud se nám podaří zbavit se i těch nejmenších napětí tvořících bloky v našich šlachách , kostech a cévách, pak se budeme pohybovat lechce, obratně a spontánně. Jak je možné být silný bez použití síly? Meridiány našeho těla jsou jako vodní kanály v zemi. Když má řeka otevřenou cestu, může plynout svobodně. Stejně tak může v otevřených meridiánech plynout čchi volně, bez překážek. Jestliže jakékoliv napětí meridián blokuje, je pak průtok krve a čchi ohraničený. Naše pohyby ztrácejí obratnost. V takové situacii jen pouhé zatáhnutí za vlas otřese celým tělem. Klasické texty o tom říkají: “pouze z největší měkosti vznikne tvrdost.” Ramena lidí, kteří v tai-chi dosáhli vysoké úrovně, jsou jako ocel zabalená v bavlně. Jsou naplněná silou. Ve vnějších stylech se používá fyzická síla, která se ztrácí ve chvíli, kdy končí akce. To proto, že tato síla je vnější, povrchní, je snadné s ní zacházet a proto nemá smysl ji vyvíjet.

7. Jednota horní a dolní části těla

 Klasické texty tuto zásadu objasňují takto: “energie má své kořeny v chodidlech, plyne přes nohy, je řízena pasem  a je uvolňována dlaněmi.” Od chodidel, přes nohy, pas až do špiček prstů probíhá nepřetržitý proud čchi. Dlaně, chodila, pas, oči i duch (schen) se pohybují souhlasně, navzájem se sebou zkoordinovány. Takovou harmonii je možné nazvat “jednotou horní a dolní části těla”. Byť i jen jedna část není zkoordinována s druhými, může to v obtížné situaci člověka vykolejit.

8. Jednota vnitřního a vnějšího.

 Cílem tai-chi chuan je rozvíjení ducha, proto se říká, že “duch je vůdce a tělo jeho podřízený”. Jestliže vzrůstá síla ducha, stávají se naše pohyby přirozeně lehké a obratné. Pozice formy nejsou ničím jiným než plností a prázdnotou, otevíráním a zavíráním.

Otevírání resp. zavírání neznamená pouze pohyby chodidel a dlaní. V té samé chvíli musíme mít také na mysli ideu otevírání resp. zavírání. Jestliže vnitřní a vnější je jednotou, všechno se stává jednou energií, jednou čchi. Neexistují pak žádná ohraničení.

9. Plynulost bez přerušování

 Síla vnějších stylů je povrchní a neohrabaná. Proto vydíme její začátek a konec, plynulost a přerušení. Síla předešlé akce se vyčerpá, než vznikne nová. Na této úrovni je snadné ji přemoci. Jelikož v tai-chi používáme mysl, neexistuje od počátku do konce žádné přerušení. Všechno je kompletní, plynulé, kroužící a neskončené. Klasické texty o tom říkají: “Pohyb je jako velká řeka, plynoucí bez konce,” nebo: “Pohyb čchi je jako odvíjení hedvábné nitě z kokonu bource morušového.” Všechno to vyjadřuje myšlenku jednoty, jedné čchi.

10. Hledej klid v pohybu

 Adepti vnějších stylů považují umění vysokých skoků, kopů a nízkých sedů za zručnost. Vyčerpávají svoji čchi a po každé praktice strácejí dech. Tai-chi používá ke zrovnovážení pohybu klid. Dokonce i když se pohybujeme, zůstáváme v klidu. Proto také čím pomaleji cvičíme formu, tím lépe. Když zpomalíme pohyb, začneme pomalu a dlouze dýchat. Čchi stéká do tan-tienu a tím se přirozeným způsobem vyhneme škodlivým účinkům zvýšeného pulsu.

Důležité body při stání v přirozené pozici (praxe Wu-ji)

1. Hlavu držíme tak jako by byla zavěšena shora za bod baihui na vrcholku hlavy. Je třeba jemně couvnout bradou ve směru nefritového polštáře (přibližně poloha obratle atlasu). Nenakláníme hlavu do stran, dopředu ani dozadu. Otevřeme nefritový polštář. Vše je třeba dělat bez nadměrného použití síly. Pokud použijeme příliš síly, krk i šíje se napne a krev ani čchi nebude moci volně proudit.

2. Uvolňujeme ramena a lokty. Uvolnění ramen a loktů především znamená, že jim dovolujeme klesnout. Pokud nedovolíme ramenům i loktům klesat, energie našeho těla i vnitřní síla (jin) se bude blokovat. Ramena netlačíme dopředu ani dozadu. Poloha ramen by však měla být taková, aby se lopatky mohly nepatrně otočit a v horní části zad se vytvořil jemný oblouk. Paže visí volně podél těla, v podpaží však necháváme malý prostor, lokty jsou mírně pokrčené a dlaně opřené na boku stehen.

3. Uvolňujeme hrudník. Uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti (sterna). Je to jako kdybychom vtáhli hrudní kost dovnitř, nikoliv však silou, ale přes uvolnění (klesání). Od hrudní kosti pokračujeme uvolněním celého hrudního koše směrem k páteři – uvolňujeme mezižeberní šlachy a svaly, bránici i celý vnitřní prostor hrudníku včetně vnitřních orgánů. Uvolnění hrudníku je spojené s uvolněním páteře, změnou polohy těžiště těla a klesání čchi do tan-tienu.

4. Páteř by měla být uvolněná, narovnaná, přirozené oblouky páteře by měly mít správné proporce. Zvláštní pozornost věnujeme bederní části páteře, kde se nachází důležitý bod ming-men – brána života. Bod ming-men a prostor kolem tohoto bodu je třeba uvolnit a otevřít. Kostrč udržujeme ve vertikální poloze.

5. Uvolňujeme yao. Čínský termín yao obvykle překládáme jako pas. Yao však přesněji označuje prostor těla na úrovni bederní části páteře – bederní páteř, svaly šlachy které obklopují nebo jsou napojené na bederní páteř, včetně svalů pánevního dna, břicha a bránice a vnitřní orgány dutiny břišní. Stejně jako uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti, uvolňování pasu začíná uvolnění prostoru kolem bodu ming-men, odtud pak rozšiřujeme uvolnění do celého pasu.

6. Otevíráme a uvolňujeme klouby nohou. Uvolnění a otevření kloubů souvisí se zvětšení možnosti pohybu (vnějšího i vnitřního) v kloubech. Co se týká kyčlí, je třeba je uvolnit natolik, aby se pas mohl svobodně pohybovat a síla dolní části těla se mohla propojit s horní částí těla. Kolena jsou vždy alespoň jemně ohnutá, nepřesahují však špičky chodidel.

7. V přirozené pozici obě chodidla nesou stejné množství váhy. Na každém chodidle zvlášť, však váhu umisťujeme tak, aby 60 procent spočívalo na patách a 40 na přední části chodidla.

 

 Důležité principy pohybu v tai-chi

1. Nejdůležitějším principem týkajícím se pohybu v tai-chi je vědomý pohyb. Yong yi, bu yong li – „používej mysl, nikoliv sílu“ a nei wai xiang he – „jednota vnějšího a vnitřního“ jsou principy zdůrazňující úlohu mysli při cvičení tai-chi. Především je třeba vyvarovat se mechanickému cvičení forem. Mysl by měla být plně soustředěná na pohybu, který vykonáváme. Snažíme se stále hlouběji vnímat a rozumět pohybu. Pokud v průběhu cvičení formy naše soustředění povolí a mysl unikne k jiným myšlenkám, netrápíme se tím, ale co nejrychleji se vracíme zpět k tématu.

2. Při cvičení formy by se tělo mělo pohybovat jako celek a řízeno by mělo být pasem (yao). V tai-chi se snažíme nerozdělovat pohyb. Pohyby rukou i nohou jsou vždy součástí pohybu celku, jen tak může dosáhnout xhang xia xiang sui – „horní i spodní část těla následují jedna druhou“ a xiang lian bu duan – „kontinuita bez přerušení“. Pokud je pohyb celého těla sjednocen, může vznikat vnitřní síla jin a my dosáhneme kýžených efektů plynoucích ze cvičení tai-chi. Pramenem pohybu celého těla je pas (yao). Při cvičení tai-chi se říká song yao – „uvolni pas“, jen tak může pas řídit celé tělo a z jeho rotace vznikat všechny proměny prázdnoty v plnost a naopak.

3. Pohyb by měl být uvolněný a přirozený. Uvolněným pohybem rozumíme především to, že nepoužíváme nadměrné množství napětí vznikající z rozdělování pohybu a dalších vžitých pohybových vzorců, které nám brání ve vytvoření integrované síly celého těla (jin). Přirozený pohyb je spojený s následováním přirozeného fungování naše těla, opakováním pohybu v proporcích našeho těla a vnímání hranic možností našeho těla. Neopakujeme slepě vnější pohyb, ale snažíme se pochopit myšlenku pohybu.

4. Přestože forma musí procházet pevnými body – dingdian je třeba při cvičení formy zachovávat princip „zdá se, že se (pohyb) zastavil, přesto se nezastavuje“. Konec jedné formy je začátkem další a tak jedna fáze pohybu střídá druhou bez přerušení. Klíčem k tomu je mysl.

5. Když začínáme cvičit tai-chi, měli bychom se při cvičení formy snažit o plynulý a pomalý pohyb. To nám umožní, i když se pohybujeme, dong zhong qiu jing – „hledat klid v pohybu“. I když poté zrychlíme pohyb nebo budeme využívat explozivní sílu fajin, naše mysl zůstane klidná a soustředění nepřerušené. Pomalý pohyb na začátku nám také umožní lépe si všímat a odstraňovat zvyky, které nám překáží ve správném cvičení.

6. Poslední bod se týká kroků ve formě. Říká se, že při cvičení formy by náš krok měl být lehký a jistý jako krok kočky – mao xing bu. Pokud například vykračujeme pravou nohou, musíme nejprve přenést celou váhu na levou nohu a dobře se na ní zakořenit. Při vykračování musí pracovat obě nohy, tak abychom měli stálou kontrolu nad pohybem. Nejprve opřeme chodidlo pravé nohy o zem a teprve poté na něj přenášíme váhu. Je třeba dobře rozlišovat plnost a prázdnotu – fen xu shi.

Kromě těchto důležitých bodů dáváme pozor i na body popsané v souvislosti s pozicí wu-ji: hlava zůstává zavěšená, brada lehce posunutá dozadu, nefritový polštář otevřený, ramena a lokty klesají, vtahujeme hrudník, nezakláníme se, nepředkláníme se, nenahýbáme se do stran, otevíráme bránu života, kostrč je vystředěná, kyčle otevřené, kolena se ohýbají a narovnávají, nikdy je však úplně nepropínáme.

 

Odpružení (Peng)

Forma Odpružení je první ze čtyř forem – Odpružení (Peng), Zatažení (Lu), Stisknutí (Ji), Zatlačení (An) – tvořících první část formy (Yang Cheng-fu) nazývanou Hlazení vrabčího ocasu (Lan Que Wei). Odpružení zde vystupuje ve dvou variantách (nalevo a napravo) lišících se pouze svým technickým provedením. Všechny níže uvedené body platí jako důležité požadavky pro obě tyto varianty.

  1. Ve formě odpružení musí celé tělo fungovat jako pružina. „Žádná část těla nesmí pracovat nedokonale, žádná nesmí pracovat málo či příliš a žádná nesmí jednat odděleně od celku“. Mysl a s ní i energie (síla) se rozpíná do celého těla a bez výjimky vyplňuje celý jeho prostor. Je to jako vzduch, kterým nafukujeme míč.
  2. Přestože je energie odpružení nejvíce patrná v pohybu přední ruky směrem nahoru a dopředu, musíme mít na paměti, že jejím pramenem je sjednocený pohyb celého těla. Je třeba si stále připomínat verše z Taijiquan Jing: „Jakmile se člověk dá do pohybu, celé jeho tělo musí být lehké a citlivé a všechny jeho části musí být vzájemně propojeny (gaun chuan).“ a „Její kořeny (gen) jsou v chodidlech, její uvolnění (fa) začíná od nohou, řízena (zhuzai) je pasem (yao) a vyjádřena (xing) pohybem rukou.“
  3. Než vykročíme do formy Odpružení nezapomínáme zavěsit hlavu, klesnout v ramenou a loktech, uvolnit hrudník, narovnat páteř, dobře se zakořenit a mysl soustředit v dantianu. V přechodu do formy se snažíme, aby byl pohyb nohou, dolní a horní části trupu, rukou i hlavy přirozeně jednotný – xhang xia xiang sui – „horní i spodní část těla následují jedna druhou“. Našlapujeme jako kočka a pozornost věnujeme oběma dlaním.
  4. Po otevření formy jsou nohy ustaveny do pozice luku a šípu. Přední chodidlo směřuje rovně dopředu, chodidlo zadní nohy je pootočené směrem ven přibližně v úhlu 45 stupňů. Rozložení váhy je 70 procent na přední a 30 procent na zadní noze. Je důležité, aby koleno přední nohy nepřesahovalo špičku chodidla. Kromě některých technických odlišností platí pro pozici luku stejné požadavky jako pro pozici wuji. Důležitá je i pozice těžiště těla. Podíváme-li se na pozici těla v Odpružení ze strany, mělo by se těžiště těla nacházet blíže přednímu chodidlu. Z pohledu zepředu, by však těžiště mělo zůstávat spíše ve středu pozice. Toho docílíme nalezením správné vzájemné pozice kloubů těla. Dáváme si především pozor na polohu boků, které by měly zůstat v rovině, tak aby kostrč směřovala rovně dolů. Nevystrkujeme také boky do stran.

Svou podstatou je forma Odpružení (Peng) obsažena v každé další formě Taijiquan. Společně s formou Zatažení (Lu) a Základní rovnováhou (Zhong-Ding) patří mezi nejdůležitější z Třinácti základních forem umění Taiji.

 

 Cesta země, člověka a nebes

 

Klasická forma stylu Jang

 A. Země

 1. Přirozená pozice (wu ťi)

2. Začátek formy (počátek tchai –ti)

3.Chytání ptačího ocasu       3.1.  Odražení vlevo a vpravo

3.2.  Malé a velké zavinutí

3.3.  Stlačení

                                                  3.4.  Odstrčení

4. Jednoduchý bič                  4.1.  Stažení

4.2  Úder ramenem

4.3.  Úder loktem

4.4.  Rozdělení

5. Zvednutí rukou

6. Úder ramenem

7.  Bílý jeřáb rozkládá svá křídla

8. Ometání kolena vlevo

9. Hráč na loutnu

10. Ometání kolena vlevo

11. Ometání kolena vpravo

12. Ometání kolena vlevo

13. Hráč na loutnu

14. Ometání kolena vlevo

15. Krok s úderem shora, kryt a úder pěstí

16. Uzamčení

17. Zkřížení rukou

 

B. Člověk

 

  18. Chycení tygra a návrat do hor

19. Chytání ptačího ocasu

20. Šikmý jednoduchý bič

21. Pěst pod loktem

22. Couvnutí s odstrčením opice doleva

23. Couvnutí s odstrčením opice doprava

24. Couvnutí s odstrčením opice doleva

25. Couvnutí s odstrčením opice doprava

26. Šikmý let

27. Zvednutí rukou

28. Úder ramenem

29. Bílý jeřáb rozkládá svá křídla

30. Ometání kolena

31. Hledání jehly na dně more

32. Rozevření vějíře

33. Obrat s úderem shora

34. Kryt a úder pěstí

35. Chytání ptačího ocasu

36. Jednoduchý bič

37. Přenášení rukou lehkých jako mraky

38. Jednoduchý bič

39. Popleskání koňského hřbetu

40. Kop nártem pravé nohy

41. Kop nártem levé nohy

42.  Otočení a kop  levou patou

43. Ometání kolena doleva a doprava

44. Úder dolů

45. Obrat s úderem shora

46. Kryt a úder pěstí

47. Kop pravou patou

48. Udeření tygra vlevo

49. Udeření tygra vpravo

50. Kop pravou patou

51. Úder na protivníkovy uši

52. Kop levou patou

53. Obrat a kop pravou patou

54. Kryt a úder pěstí

55. Uzamčení

56. Zkřížení rukou

 

C. Nebesa

 

57. Chycení tygra a návrat do hor

58. Chytání ptačího ocasu

59. Šikmý jednoduchý bič

60. Rozčesávání hřívy divokého koně vpravo

61. Rozčesávání hřívy divokého koně vlevo

62. Rozčesávání hřívy divokého koně vpravo

63. Chytání ptačího ocasu

64. Jednoduchý bič

65. Tkadlena na JZ

66. Tkadlena na JV

67. Tkadlena na SV

68. Tkadlena na SZ

69. Chytání ptačího ocasu

70. Jednoduchý bič

71. Přenášení rukou lehkých jako mraky

72. Jednoduchý bič

73. Plazící se had

74. Zlatý kohout stojící na levé noze

75. Zlatý kohout stojící na pravé noze

76. Couvnutí s odstrčením opice doleva

77. Couvnutí s odstrčením opice doprava

78. Couvnutí s odstrčením opice doleva

79. Couvnutí s odstrčením opice doprava

80. Šikmý let

81. Zvednutí rukou

82. Úder ramenem

83. Bílý jeřáb rozkládá svá křídla

84. Ometání kolena vlevo

85. Hledání jehly na dně more

86. Rozevření vějíře

87. Obrat, bílý had vystrkuje jazyk

88. Krok, úderloktem, kryt a úder pěstí

89. Chytání ptačího ocasu

90. Jednoduchý bič

91. Přenášení rukou lehkých jako mraky

92. Jednoduchý bič

93. Popleskání koňského hřbetu

94. Bílý had vystrkuje jazyk

95. Obrat a kop pravou patou

96. Úder dolů

97. Chytání ptačího ocasu

98. Jednoduchý bič

99. Plazící se had

100. Rozsvícení Sedmi hvězd

101. Couvnutí s osedláním tygra

102. Lotosový kop

103. Napnutí luku na tygra

104. Úder loktem, kry a úder pěstí

105. Uzamčení

106. Zkřížení rukou

107. Konec formy (konec tchaj-ti)

108. Přirozená úpozice (Wu-ti)

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.