POBYT VE TMĚ – TERAPIE TMOU

                                  POBYT VE TMĚ –  TERAPIE TMOU

20160706_185446

TMA

klidná,tichá,všeobjímající … léčivá

na konci malé vesnice obklopené přírodou – ve svatyni  na klidném místě velké přírodní zahrady harmonizačního centra.

Ve Tmě si můžete plně odpočinout jste-li stále „v jednom kole“ a přirozeně nechat rozpustit dřívější myšlenky i pocity neklidu, smutku, prázdnoty… Bez úsilí či meditace přímo vstoupit do přítomnosti – zkušenosti Bytí samotného, klidu a lásky – a zde nalézt odpovědi na všechny vnitřní otázky ohledně sebe sama – podstaty a smyslu svého života.

Píšeme Tma velké T, neboť právě ona ukazuje hloubku našeho Bytí a oslabuje povrchní problémy, které se nám mohou zdát více či méně důležité. Do svatyně tedy můžeme vcházet s úctou, důvěrou a vnitřní pokorou.

Citace z knížky Dunkelterapie Holger Kalweit  : ” Temnota říká: problémy jsou jenom částí povrchního Já, složeného z individuální historie, sociálního Já a kulturního Já. Toto povrchové Ja se však nedotýká našeho pravého bytí.” Výše uvedenou knihu doporučujeme k přečtení.

Tak jako je život cestou a cesta životem … je místem pro pobývání ve Tmě maringotka, které říkáme TMARINGOTKA. Prostor uvnitř je izolovaný, dokonale zatemnělý, energeticky čistý. Je zde malá předsíňka s policí a pobývací část obložená dřevem ( přírodní dřevěné lůžko s matrací, velký sedací vak, meditační polštářek), paravánem oddělená koupelna. Větrání je zajištěno vzduchotechnikou s rekuperací. Vytápění sálavým topným panelem.

Průvodcem – opatrovníkem je Tomáš, se kterým se můžete blíže seznámit na konzultační schůzce. Sám prošel pobytem ve Tmě a má také víceletou terapeutickou a meditační praxi. To je výhodou pro Vaši podporu a zejména v komunikaci, která probíhá a Vaše přání – v uvolněné a otevřené atmosféře, v naslouchání a přijetí všeho, co se ve Vás odehrává.

Jednou denně průvodce přináší jídlo – domácí. Předem se domluvíme na ideálním způsobu stravy – vegetariánská, veganská ( bez mléčných výrobků, vajec, medu atd), RAW vitariánská – živá strava, bezlepková… Voda k pití je k dispozici stále, čaj, oříšky, sušené i čerstvé ovoce také.

Délku pobývání ve Tmě si volíte sami – jak to vnitřně cítíte. Vhodná délka je 7 dní, delší pobyt nejlépe v sedmidenních cyklech. Během prvních 3 dnů se mysl zklidňuje, následně se vytváří prostor pro hlubší spojení se sebou. Pro vyrovnání spánkového deficitu je možné ve Tmě pobýt 1-3 dny.

Příspěvek je 1000,- Kč na den.

Nejbližší volné termíny:

19.12.- 23.12. (4 dni) a 13.1. – 20.1. (7 dní)

img_6484

…ZVOLILI JSTE TMARINGOTKU PRO POBÝVÁNÍ VE TMĚ ? … Můžete si domluvit a zarezervovat termín: na e-mail nadobremkonci@centrum.cz  nebo tel: 775 345 365

Jakékoli otázky rádi zodpovíme – viz kontakt výše.

Bude-li termín volný (nebo se domluvíme na jiném vhodném) pošleme Vám přihlášku. Rezervace je platná po uhrazení zálohy ve výši alespoň 50 % z celkového příspěvku. Zbylá část je splatná v den nástupu do Tmy.

Dopravit se k nám můžete vlastním autem – parkování přímo u nás … nebo autobusm či vlakem. Rádi pro Vás zajedeme do některého z okolních měst – Ledeč nad Sázavou, Zruč nad Sázavou, Loket u Čechtic …

IMG_6151

IMG_5908

MILÁ TMO

IMG_5909Milá tmo, ano já,

– uznávám a zůstávám –

 všechno ti tu předávám.

Ukazuješ obrázky

a i s troškou nadsázky-

omlouvám se neboť vím,

jakpak si s tím poradím …

To smutné a mrzuté

i to hodně ukrutné,

že to vlastně je i není …

  je v tom nějaké překvapení?

Jen pouhý klam překrývá nás,

     když rozplyne se, je tu ZÁŘ.


 

 OPTIMISTICKÁ

Z klidu vše vzniká,

do klidu se vrací.

Klidu se nic nedotýká,

  i když se ego mračí 🙂

13 komentářů u „POBYT VE TMĚ – TERAPIE TMOU

  1. Pingback: Terapie tmou místa | Léčba tmou

  2. Petr

    Nádherné místo, kam do zahrady po ránu chodí srnky, kde člověk již po pěti minutách cítí blaho 🙂 Tmaringotka je hezky a funkčně vybavená, klidná a přívětivá a Tomáš je průvodce, kterého ze své nakonec krátké zkušenosti mohu jen doporučit. Jeho plná pozornost, moudrost a vlídnost musí být každému oporou 🙂 děkuji

  3. Klára

    Ahoj Lucko, ahoj Tomáši,
    Pokusila jsem se přesunout svoje dojmy na papír a text posílám k nahlédnutí i na stránky 🙂
    Bytí ve tmě
    Zavřeš za sebou dvoje dveře a kromě absolutní tmy vůbec nevíš, co tě čeká. Vybalíš si těch pár věcí, které sis přinesl, moc jich není, naposledy se rozhlédneš po místnosti a pak už musíš jen zhasnout, což způsobuje zvláštní pocit. Ale uděláš to, protože není moc na co čekat a přišel jsi zažít tmu. Pobyt ve tmě je nádherný, uklidňující, magický. Ale přináší neobyčejně těžký boj s vlastním egem a se vším, co mysl najednou začne tak intenzivně produkovat. Dostává prostor k tomu, aby se předvedla v celé své kráse. Ve tmě toho člověk nemá moc na práci, vlastně vůbec nic, není tam na co koukat, takže mu nezbývá jen pozorovat, co se odehrává v mysli. Ledacos se v hlavě najednou hlásí o pozornost a nelze na to nemyslet. Ostatně každý moc dobře zná efekt věty: „Na to nemysli…“ Najednou tě to začne trochu děsit, protože těch myšlenek je spousta. I těch nepříjemných, bolestivých. Chceš tomu uniknout, dveře jsou odemčené, je možné kdykoliv odejít. Ale ty víš, že to nic nevyřeší. V tu ránu se ještě ozve přechytralé ego a ptá se tě, cože tady děláš a proč radši nejdeš dělat něco normálního. A tak se snažíš mu nepodlehnout a hledáš smysl v tom, že sedíš ve tmě.

    Dalším šokem si projdeš, když si uvědomíš, jak dlouhý je každý den, který tady máš strávit. Je potřeba se zbavit toho běžného vnímání času a zkusit přijmout skutečnost, že čas neexistuje. Představíš si, že svět kolem tebe možná taky neexistuje a pokoj, ve kterém sedíš, se vznáší nekonečným vesmírem. Čas neexistuje. Minulost, ta už byla, je pryč, neměnná. Budoucnost? Také neexistuje a hlavně nikdy nenastane, protože vždycky je jen teď. Přítomný okamžik. Zkus to zažít. Je jen teď. Věčnost. Když tohle pochopíš a ucítíš ve svém těle, vnímání času se najednou změní. Opustí tě hrůza z představy, kolik hodin tady máš strávit. Čas najednou nehraje roli, ty nehybně sedíš, vnímáš přítomný okamžik a cítíš, že takto můžeš být celou věčnost. Nic ti nechybí. Většina starostí se týká toho, co se odehrálo v minulosti anebo se teprve má stát a my se toho už dopředu obáváme. Ale v této chvíli, v přítomnosti nám nic nechybí. Je těžké dopracovat se k takovému poznání a trvale ho přijmout, protože ego v tu chvíli začne zvonit jako na poplach, jelikož cítí, že jeho existence je tímto konceptem přítomného okamžiku ohrožena. Klid se najednou vytratí a boj začíná nanovo, neboť mysl ti ráda poskytne dlouhý seznam věcí z minulosti a z budoucnosti, nad kterými je přeci potřeba přemýšlet, do nekonečna se jimi zaobírat a nejlépe když se k tomu přidají emoce, to je najednou přítomný okamžik ten tam a v hlavě hotová diskotéka. A znovu ti kamarád ego zaťuká na čelo proč tady sedíš, je to k ničemu, akorát ti to je nepříjemný. Stačí jen otevřít ty dveře a můžeš jít. A přece to neuděláš. Neodejdeš. Zhluboka se nadechneš, ucítíš trochu pokory a to tě uklidní. Zaposloucháš se do zvuků zvenčí, slyšíš šumějící stromy a káně, které se ozve na pozdrav. Napiješ se vody, protáhneš tělo a zase si sedneš, třeba na jiné místo. A je ti dobře. Uznáváš, že bojovat s myšlenkami nemá smysl a tak hledáš způsob, jak se jimi proklestit a pochopit je. Někdy tě překvapí, co vyvstane na povrch a s jakou intenzitou. Tam venku v denním shonu už jsi na to třeba tolik nemyslel, protože se vždycky najdou jiné věci na práci. Třeba sníst kus dortu v kavárně, koupit dětem nové boty, dokončit projekt v práci a tak dál, těch věcí je spousta. Jenže teď se nemusíš na nic vymlouvat, máš tu vše, co potřebuješ, pohodlnou postel, jídlo, sprchu, teplo a celou věčnost. Nemusíš nic zařizovat. Můžeš se tedy naplno obrátit do nitra a třeba se ptát, kdo jsi. Kdo to je já? Pocítíš existenci vlastního těla a uvědomíš si jeho živost, jak samo dýchá a kolik procesů v něm dokonale funguje bez tvého přičinění. Tvoje tělo je zázrak. Ptáš se dál, jsem já toto tělo? Jsem to, co dělám, co říkám, co si myslím? Buď se tady zastavíš, anebo ti to nestačí a tak pokračuješ dál. Kdo jsem já? Najednou se představy o sobě samém jakoby začínají rozplývat a ztrácejí význam, přestávají stačit k tomu, abys zjistil, kdo jsi, zkrátka to nějak nedokážou popsat. V tu chvíli se ocitneš tváří tvář čistému bytí, které přesahuje hranice tvého těla, mysli a představ, kterými ses doteď snažil utvářet sám sebe. Cítíš, že jsi, již k tomu nepotřebuješ žádný přívlastek. Tvoje já se setkává s Bohem. Ve svém nitru se setkáš s Bohem, s energií, vesmírem, nebo jak tomu chceš říkat. Nekonečný zdroj, který tě stvořil a který skrze tebe dýchá život. Najednou víš, že tato energie tvoří nejen tebe, ale i slunce, planety, stromy a každého člověka. Tvoje přesvědčení či náboženství možná o Bohu říká něco jiného. Mám ale dojem, že náboženství nás mnohdy od Boha spíš oddaluje. A konečně proč pojmenovávat Boha a přisuzovat mu vlastnosti na základě toho či onoho náboženství? Bůh sám řekl: „ Jsem ten, který jsem.“
    A tak zažíváš nový stav bytí, který najednou přesahuje hranice tvého dosavadního poznání a vnímání sebe sama. Zažíváš neotřesitelný stav bytí, které nezávisí na existenci tvého fyzického těla. S tímto vědomím jdeš vstříc každé myšlence, která se objeví, a už víš, že neurčuje to, kdo jsi, a tedy s ní nemusíš bojovat, čímž bys jí stejně jen přidal na síle. Zkusíš ji přijmout. Nesouhlasíš s ní, neztotožňuješ se s ní, jen se snažíš ji akceptovat. Pokud to nejde, můžeš to opakovat pořád dokola. Jsou věci, které není jednoduché přijmout. Musíš opravdu chtít a vědět, že to je možné. Tady poznáš opravdový význam slov, že je jednoduché něco říct, ale těžké je to udělat. Jsme přesvědčeni, že to nejde. Ať už jsou to bolestivé zkušenosti, návyky nebo pevně zakořeněné mechanizmy našeho chování a taky všechna ta přesvědčení o nás samých a o lidech kolem nás. Zkoumáš, odkud pocházejí některé škodlivé názory, které doteď utvářely tvoji realitu. Zakusíš tu možnost jim už nevěřit a to v tobě může vyvolat jistou nevoli, nejistotu. Totiž je to mnohdy tak, jak říká Anthony de Mello v jedné ze svých knih, že my se z toho nechceme vyprostit, nechceme být opravdu vyléčeni, chceme jen úlevu. A tak dál sedíš ve tmě a pomalu si uvědomuješ obrovskou tvárnost lidské mysli. Přijde ti to až neuvěřitelný, že se ti nabízí možnost se osvobodit a být skutečně šťastný. A dál se snažíš přijímat to, co tě třeba bolí. Nevzdoruješ, jen s klidem, který tebou proudí, v tom věčném okamžiku vše pozoruješ. Zakusíš sílu opravdového odpuštění, které pramení z hloubi srdce. A taky se usmíváš, protože jsi zažil spoustu krásných věcí a ty se teď v tvé hlavě promítají jako film. Najednou máš chuť se z plna hrdla zasmát a to tě příjemně rozproudí, vstaneš, protáhneš se, dostaneš chuť k jídlu. Jdeš se najíst, což je ve tmě speciální obřad, protože každý pohyb děláš opatrně a pomalu, aby lžíce plná potravy, kterou nevidíš, se po cestě do pusy celá nevyklopila někam do tmy. Vůbec nejlepší je jíst přímo rukama, protože jsi s tím jídlem ve větším kontaktu. Prsty teď fungují jako tvůj zrak. Pracují jinak, než jsi byl doposud zvyklý. Jejich cit se zintenzivní, stanou se aktivnějšími, pozornějšími. Je pozoruhodné, jak se tělo umí adaptovat na nové podmínky a v úplné tmě mimo jiné cítí střídání dne a noci. Dá se to pozorovat i sluchem, neboť s příchodem noci venku všechno ztichne. V temné tmě spíš tvrdě ale najednou se probudíš, uslyšíš ptáky a ucítíš, že je ráno a máš chuť vstát. Pastu na kartáček odměříš šikovnými prsty, usteleš postel, převlékneš se z pyžama, v klidu se nasnídáš ale místo spěchu do práce se dál věnuješ bytí, jak se zpívá v jedné písničce: „ Být, jenom být a nechat srdce bít.“ Protože o to přece v životě jde. A když tě znovu vyděsí uvědomění, že máš před sebou celý den a jak ten někdy může být dlouhý… Znovu se tedy pokusíš vymanit z času a vnímat uklidňující moc přítomné chvíle. Podaří se ti to a ocitáš se ve stavu blaženosti.

    Když pak přijde ten moment, kdy vycházíš ven do světla, zažiješ něco nepopsatelně úžasného. Oči, které několik dní odpočívaly, ti poskytnou podívanou, kterou není možné slovy vyložit. Dá se jen zažít díky tmě, po které vždy přichází světlo.

  4. Petr

    Ahoj, pobyt v Tmaringotce vřele doporučuji. Byla to moje první zkušenost a doufám, že budu mít další příležitosti trávit přítomnost v takovém prostředí. Je zřejmé, že tma je prostor otevřený ke zjevení toho, co bylo v poutavém světle přehlíženo. To máme jistě každý jiné a proto i příběhy v tmaringotce budou odlišné, mnohdy až překvapivě hodně.
    Já jsem v průběhu pobytu zaznamenal postupné zklidňování mysli, které zprvu nebylo ani
    znatelné, jak pozvolně se to dělo. Jsem zvyklý na meditační praxi, kde je zapotřebí disciplína a úsilí ke zkrocení myšlenek a zpočátku jsem ani nevěřil, že prodléváním ve tmě bez jakéhokoliv úsilí v koncentraci, udržování nehybných pozic apod. se mysl může ztišit. Nicméně jsem si dal říct,poctivě jsem si užíval nicnedělání a začal si libovat v pocitu, že o můj komfort je dobře postaráno a zde opravdu nic nemusím, kromě uspokojování životních potřeb. Ke svému překvapení jsem si čtvrtý den začínal všímat mezer v upovídané mysli. Pocit, jaký jsem z toho měl ani nedokážu popsat, je spojen s velkou vděčností.
    Vždy, když Tomáš přinesl výtečné jídlo, zjistil, jak jsem na tom a svou přítomností a
    inspirativními slovy i ve tmě prosvětlil mé bytí. Pár trefně mířenými otázkami mě bez slitování postavil před odpověď na otázku „Kdo jsem Já“. Děkuji za tu milost.
    Možná vás k pobytu ve tmě něco láká, ale zároveň je tam něco, co vám v něm brání. V takovém
    případě prozkoumejte, co brání. Je to strach? Tmy se není třeba bát, nic nového děsivého, co není vaše, se zní nevynoří. A to děsivé s vámi už stejně je a jde to:) Nejhorší, co se může ve tmě stát, že to nebudete chtít pustit. Tak to nepustíte a prostě zas vyjdete na světlo, klidně dřív, to je úplně v pořádku.
    Přiznám se, že jsem se před vstupem do tmy cítil jak na vlastním pohřbu. Počasí bylo sychravé,nálada smutná i pár pozůstalých se přišlo rozloučit a vynořil se strach ze smrti, z neznáma. Se slovy: „Všichni tam jednou musíme“ na jazyku a s myšlenkou: „Aspoň budu mít natrénováno“ jsem za sebou zaklapl víko rakve, tedy zabouchl dveře Tmaringotky:)

  5. Mirek

    O pobytu ve tmě jsem uvažoval už delší dobu. S končícím rokem a usínající přírodou nastal pro mě ten správný čas ponořit se do svých hlubin, pobýt sám se sebou.
    Tma na mě byla hodná, přátelská, cítil jsem se v bezpečí, o vše bylo postaráno.
    Na radu Tomáše jsem se nesnažil ničím zaměstnávat, prostě jen být s tím, co právě přichází.
    Zvolil jsem týden. V prvních 4 -5 dnech se myšlenky rojily, pak jejich víření v hlavě postupně ustalo a já si mohl užívat prostého bytí.
    První den jsem si dal půst. Delší půst by jistě prospěl ještě víc, vše by šlo ještě hlouběji, ale jednak jsem si napoprvé netroufal a taky jsem se těšil na skvělé jídlo a dobroty od Tomáše.
    Zrak odpočíval, ale hodně se zintenzivnily ostatní smysly.
    Bylo to nádherné a tolik potřebné spomalení, odnesl jsem si do dalších dnů klid a větší vyrovnanost, pár střípků v mozaice opět zapadlo na své místo.
    Děkuju sám sobě, že jsem si našel tento čas pro sebe a děkuji Tomášovi a Lucce, že tuto možnost nabízejí. Vřele doporučuji.
    Mirek D.

  6. Petra

    Krásný den,
    můj pobyt ve tmě proběhl navzdory očekávání (a zásobě papírových kapesníčků) velmi poklidně.
    Myslím,že lepšího průvodce do Tmy než Tomáše jsem si nemohla přát. Naše hovory mě často rozesmály, jeho vlídné vedení vedlo k mnohým zamyšlením a úžasné jídlo, které mi každý den připravoval, prostě nemělo chybu! 🙂
    Děkuji, Tomáši a přeji krásné dny.
    Petra B.

  7. Marta

    Ahoj Tomáši,
    místo pobytu ve tmě jsem vybírala více-méně intuitivně. Jela jsem k Tomášovi, přestože rozumem bych se rozhodla pro něco jiného. A dobře jsem udělala. Už sama krajina v okolí Ledče nad Sázavou má úžanou energii, která všechny procesy podpoří.

    Navíc Tomáš je velmi dobrým duchovním průvodcem, velice ochotný a milý. Dokáže povzbudit, vše velmi dobře vysvětlit, poradit i navrhnout „činnost“ pro další den. Snaží se, abyste se cítili jako v bavlnce a skutečně neměli příležitost dělat nic jiného než nic. Já jsem navíc velice komplikovaný strávník a Tomáš mi vyšel maximálně vstříct. Nic nebylo problém.

    Pobyt ve tmě mi v některých oblastech života otevřel oči. Vyzkoušela jsem si také postupy, na které bych si určitě v běžném životě neudělala čas (i kdybych o nich věděla). Musím říct, že byly zajímavé a pomohly mi. Vlasně to, co jsem se tam naučila, mi pomáhá stále. A mělo to i další rozměr. Celý život jsem byla závislá na počasí – na slunečním svitu. Když bylo zataženo, byla jsem skoro bez energie a nálady a jen těžko jsem tyto pocity překonávala. Nyní jsem v tomto ohledu zcela nezávislá. Je to jako vysvobození. Stejně tak jsem si zkusila, že být zcela slepý není žádná tragedie. Samozřejmě, že je jednodušší a příjemnější vidět, ale i poslepu člověk zvádne hromady věcí bez problémů a v klidu.

    Závěr? Pokud jste připraveni strávit týden ve tmě, pobytem u Tomáše rozhodně neuděláte chybu. Naopak, vřele vám toto místo doporučuji. Já sama, pokud pojedu někdy příště, pojedu právě sem. Tomáši, moc děkuji za všechno, co jsi pro mne udělal. 🙂

  8. Lucka

    Ahoj všem 😃
    Pobyt ve tmě mě upoutal,a fascinoval,nemohla jsem si však dovolit (z důvodu malých dětí doma) pobyt týdenní, zvolila jsem pouze tři dny,(takovýchto​ příspěvků tu moc není,proto přidávám svůj,)abych těm,kdo zvažují jen tři dny řekla,že na to,aby jste se parádně vyspali a zklidnili,to stačí,ale pokud chcete víc, doporučuji delší pobyt.Moc se mi v Tmaringotce líbilo,i přes pořádný strach z toho,že nevím,do čeho jdu 😃se mi nechtělo domů.Pan domácí ,moc milý člověk který ví…😉a umí pěkně podpořit,a z jehož rad a doporučení čerpám.I po jejich domácí stravě se mi stýská….moc děkuji za všechno a těším se na týdenní pobyt opět u vás 😃

  9. Zbyněk

    Ve tmě už jsem byl po druhé, poprvé to bylo na týden, na podruhé jsem si dopřál dnů 14. První týden bez jídla jen o vodě a ten druhý týden s jídlem, tak vzorovou návratovku bych doma asi nedal 😀 a jak už tu psali jiní Tomovo jídlo vynikající, jako průvodce jsem si ho moc neužil, protože na moje přání jsem byl první týden ve tmě bez jeho návštěv a ten druhý maximálně respektoval to, že chci ve tmě být opravdu sám. Za což mu ještě jednou moc děkuji. Ale co jsme měli na konci pobytu možnost se spolu bavit, tak musím jen potvrdit slova ostatních, sálá z něho vyrovnanost a klid.
    Takže jak už jsem říkal i Tomovi, pokud bych chtěl jít ještě někdy do tmy na dobu kratší než 50 dnů, tak se moc rád opět ukážu tady. Na 50 dnů si totiž postavím chatku svou 😀

  10. Blanka

    Ahoj,
    kdysi jsem o pobytu ve tmě četla, tak jsem si splnila svůj sen 🙂
    U Tomáše a Lucky jsem se od první chvíle cítila, jako když se po dlouhé cestě vrátíte domů. Mají krásnou přírodní zahradu, mají rádi zvířátka, vyzařuje z nich klid a harmonie.
    A jako bonus – Tomáš skvěle vaří a Lucka peče úžasné koláče 🙂
    Ani v nejlepší restauraci jsem si jídlo tak neužila, jako ve tmě maringotky. Vychutnala jsem si každé sousto a naučila jsem se jídla ještě více vážit. Vůbec jsem pochopila, že spousta věcí není samozřejmá, ale je to dar, který ostatní třeba nemají.
    První dva dny ve tmě jsem hodně usínala a mezitím přemýšlela, proč jsem se rozhodla do tmy jít, co hledám a co potřebuji vyřešit.
    Tomáš přicházel každý den s jídlem a jemným dotazem, zda si chci o něčem promluvit. Vždycky jsem chtěla :-). Vždy mne podpořil svou moudrostí a laskavostí, vždy věděl, jak se dny s postupujícím časem proměňují, neumím si představit lepšího průvodce.
    Zažila jsem kaleidoskopické příběhy složené ze vzpomínek a myšlenek, vynořily se mi zážitky, na které jsem dávno zapomněla.
    Svoje skutky jsem viděla nějak z výšky, z nadhledu, uvědomila jsem se, jak působily na ostatní lidi kolem…
    Zažila jsem i stav prostého bytí bez myšlenek, kdy jsem nevnímala čas a zjistila jsem, že se ve tmě, kde mne nikdo nevidí, často usmívám…
    Byla jsem v maringotce týden, nebylo to ani krátké, ani dlouhé, bylo to úplně jiné, než obyčejný týden v práci.
    Některé věci vím teď líp, mám pocit, že jsem si kus tmy odnesla sebou a hledám v ní klid, který se tak snadno v hektickém životě ztrácí.
    V den, kdy můj pobyt ve tmě končil, mne na mé přání Tomáš probudil před východem slunce, takže světlo bylo příjemné pro oči a pohled do probouzející se zahrady byl nádherný pro duši.
    Ještě jsem pak hodinu seděla na lavičce před maringotkou a dívala se na počínající den. Ještě nikdy mi svět nepřipadal tak krásný. Vnímala jsem každý detail, květiny, broučka, vůni trávy…
    Po návratu do práce se mi zdálo, že všichni mluví příliš hlasitě, řeší zbytečnosti, příliš spěchají…
    MOC jsem se chtěla vrátit zpátky do maringotky :-).
    Teď už je to 3.týden, co jsem zpátky v realitě, už jsem si zvykla.
    Ale vím jistě, že se tam chci znovu vrátit. Ještě mám tolik věcí k řešení…a třeba se mi pak podaří ukotvit ten klid ve svém životě 🙂

  11. Monika

    Pobyt ve Tmě.

    Chaloupka na dobrém konci “sveta ” je místem klidu, kde se probouzíte za zpěvu kohoutu a usinate, pokud se vám to podaří v tajemnem tichu Tmaringotky. Půvab zahrady, kde si případate, ze se cas zastavil a najednou si můžete oddychnout. Pokud hledáte takové místo, tak jste tu správně.

    Tomáš a Lucie, me uvítali ve svém domově s plnou náručí. Svůj 7 denní pobyt jsem začala jógou a om healing, kterým me provedla Lucie. Jemná, půvabná, ženská bytos, ktera je pro jógu jako stvořená. Ja měla to štěstí, jelikož byl čtvrtek, kdy hodiny probíhají.
    Tomáš byl mým průvodcem ve Tmě – pečoval o me jako v bavlnce, jeho výborná kuchyně ze zahrady byla bezkonkurenční ( splnil mi všechna přání ). Hluboká moudrost a klid z něho sala.

    Sama T-maringotka je krásne, utulne místo – dřevo na vas dýchá ze sten a pokud jsi vybere pobyt v lete, tak i zde se nebude smazit, jelikož umístění maringotkty je pod kastanem ve stínu. Take sprchový kout s masaznimi trysky, je blaho při ukončení, ci během pobytu. Co si vic člověk muže prát.

    Samotný pobyt nelze popsat slovy. Ale i přesto se vám ho pokusim přiblížit. Kdo touzi po hlubším spojeni sam se sebou, tak to je to prave. Ten pocit za to stojí 🙂 První tři dny jsem cestovala v Mysli, pak spánek byl léčitel a sny jako nepřítel. Pak nastala doba Klidu a přísel stav Nekonečna bytí , Odevzdni, Smíření a Láska mnou proustoupila. Slzy vystřídala euforie, euforie za klid a ticho. Cesta Tmou byla a je zatím nejsilnějším zážitkem, jak jsem si našla cestu sama k sobě, do stavu Nulového Bytí, kde dech a tlukot srdcem jsou nejsilnější zvukem v okolí. Odevzdání se do Klidu ve me zanechalo slovy nepopsatelne probuzení. Zpomalení, zpřítomnění, blahozenost, radost, Nic a přesto Mnoho!!!

  12. Milan

    Krásný den,
    tento týden jsem absolvoval pobyt ve tmě. Píši ještě plný dojmů. Během pobytu jsem zažil mnoho krásných a poučných chvil. Vše toto bylo i díky Tomášovi, který mě touto terapií provázel. O jeho vynikajících jídlech ani nemluvě. Ještě jednou moc Tomáši děkuji a jsem rád, že jsem tě v tomto životě mohl poznat.
    Milan

  13. Eva

    Ráda bych s odstupem sdílela svůj pobyt ve tmě a rozhodla jsem se udělat to formou odpovědí na otázky, které jsem zodpovídala po návratu ze tmy.

    Jak dlouho mi trvalo, než jsi do tmy šla? Pět let od okamžiku, kdy mne možnost strávit čas ve tmě oslovila. Za tu dobu jsem absolvovala tři vision questy, řadu holotropních dýchání, potních chýší, poutí, teepee. Všechny zkušenosti se sešly ve tmě a pro mne je to tak, že jsem šla do tmy ve správný čas.

    Proč jsi šla do tmy? V dané období jsem se potřebovala zastavit, získat odstup, nadhled. Chtěla jsem mít čas na to zjistit, zda jdu cestou svého života nebo jsem z cesty sešla a měla bych upravit kurz.

    Lituješ času, který jsi tmě věnovala? Ne. První den ve tmě jsem myslela na to, že právě teď bych mohla chodit s krosnou na zádech nádhernou českou krajinou. Nato se mi zdál sen, ve kterém se mnou ve tmě byly i další ženy. Jedna se ráno sebrala, rozloučila se, že jde natáčet a že se vrátí zase večer. Ve snu jsem byla nejprve pobouřená. Následně jsem si položila otázku, zda bych chtěla také odejít a večer se vrátit a přišla jednoznačná odpověď: ne. A byl klid.

    Překvapilo tě něco? Setrvačnost mé mysli. První dny stále opakovala nedořešená témata z minulosti. Vnímala jsem, kolik energie mne to stojí.
    Také mne překvapilo zjištění, že zkušenosti mohou být ošidné. Například jsem si na základě předchozí zkušenosti myslela, že se nedokážu vzdát svých znalostí. Trvala jsem na tom, ale ve tmě se mi ukázalo, že je to věc, kterou jsem už dávno překonala. Představa, že nic nevím, mi naopak přenesla obrovskou úlevu.

    Zažívala jsi krize? Chtěla jsi někdy odejít? Ne. Bylo mi neskutečně dobře. Tmaringotka byla příjemné, vymazlené místo . Výborné jídlo. Přibývající klid. Smích. Smála jsem se sama sobě (nevysmívala). Měla jsem výborného průvodce Tomáše. Nejnáročnější byly některé sny – třeba se dívat na mámu, která leží na bažině a pomalu se potápí a já vím, že nesmím zasahovat. Říká mi to její pohled, klidný výraz. Vlastně jsem zažila krizi, kdy jsem po úsilí neusilovat o zklidnění mysli a přesto ji zklidnit dospěla do stavu, že se vzdávám. Vyčerpaná, hlavu v dlaních, svěšená ramena, jen jsem opakovala, že se vzdávám. A bylo to. Naprostý klid. Díky za takovou krizi.

    Co ti tma vzala? Týden času. Pár představ. Dost připoutaností.

    Co ti tma dala? Klid. Prostor. Přítomnost. Nepodmíněnou radost. Novou přítelkyni – Tmu. Zážitek vyšachované mysli – prostě šach mat, tam už holka nemůžeš.

    Co přešlo ze tmy do tvého běžného života? Víc času věnuju vztahům než výkonům. Plním své úkoly, které vyplývají z mých rolí matky, ženy, masérky a zároveň nacházím dobrý prostor pro péči o vztahy. Přestala jsem se hnát za představou, jaká bych měla být. Přijala jsem, že mohu žít úplně obyčejný život.

    Byla jsi spokojená se svým průvodcem? Naprosto. Neinvazivní, nic mi nenutil, první čtyři dny jsme spolu nemluvili, protože mi to tak vyhovovalo. Co sdílí, to má promyšlené i prožité, sdílené má jasnou strukturu, což mé kozoroží nátuře naprosto vyhovuje. Velká schopnost přijetí – mohla jsem sdílet veškeré své prohry, slabosti, aniž bych se cítila být odsouzená.

    Šla bys to tmy znovu? Ano, ano, ano. Až si mne zavolá. Kdyby to bylo příští rok, určitě se zlobit nebudu.

    Doporučila bys tmu každému? Ne. Je to jedna z cest. Mně vyhovuje. Jinému může vyhovovat zdolání osmitisícovky, někomu péče o bonsaje, jinému meditační retreat.

    Díky Tomáši, díky Lucie, díky Tmaringotko a přítelkyně Tmo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.